Ben pro Hunger
Bena Barnese jsme potkali daleko od jeho domova, v Los Angeles, v útočišti pro vysloužilé kabaretní zpěváky. „Znepokojující“. Prohlásil Ben, když jsme vešli do tanečního sálu kýčovitého komplexu 50 apartmánů, ale za chvíli si zvykl. Začne hrát na velké dětské piano, šimrá klávesy s jistotou starého zpěváka sentimentálních písní z Vegas. Jak se ukázalo, umí udávat tón. „Myslel jsem si, že se stanu jazzovým zpěvákem, takže se cítím docela jako doma.“, říká. „Zpíval jsem na koncertech tributů Franka Sinatry, když mi bylo 16. Byly úžasné. Když budu upřímný, asi nebyly úžasné.“
Ben předvedl přirozený talent pro vystupování již v mládí, vyrůstal ve Wimbledonu se svou matkou, terapeutkou pro vztahy, a svým otcem, profesorem psychiatrie. „Vždycky mě podporovali v tom, aby mé názory byly v souladu s mými emocemi – to může být částečně důvod, proč jsem herec“, říká. „Hraní je odpovídající hypotetická nástavba. Je to jako „jak se by ses cítil v této roli?“ Rozhodl se nenásledovat své rodiče do temné sféry psychoanalýzy, protože cvokaři pracují na jeho vkus„až přespříliš“. „Chtěl jsem najít něco, co jsem měl opravdu moc moc rád, tak abych nemusel chodit do práce každý den.
Jeho první příležitost „nepracovat až přespříliš“ přišla ihned po škole, kdy se stal sólovým zpěvákem ve velké jazzové skupině, ala Harry Connick Jnr. „Hráli jsme na večírcích. Maturitních plesech a tak podobně.“ Hráli cover verze Stevie Wondera „opravdu bělošským stylem“, ale po asi třech vystoupeních, je nikdo nechtěl najmout. Nikdo kromě popového titána Simon Fullera, přesně tak. Benovi bylo 17, když ho Fuller přijal do 19 Management, začlenil ho do týmu chlapecké kapely Hyrise ve stylu N´Sync. Benovi popové aspirace pohasly, když písnička Hyrise „Leading Me On“ vypadla z výběru Velké Británie pro Eurovision. Svůj mikrofon odložil a začal studovat angličtinu a drama na univerzitě a zaměřil se na jiný druh vystupování.
V roce 2006 získal roli u produkce Londýnského West Endu, hře Alana Bennetta. The History Boys, kdy jeho příběh nabral fantastickou obrátku. Na hru se přišel podívat casting director a požádal Bena, aby se zúčastnil konkurzu Narnie. Ben si sám sebe nikdy jako filmového herce nepředstavoval. „Nebylo to dokonce ani tak, že bych si myslel, že jednou snad. Prostě jsem si nikdy nemyslel, že by to bylo uskutečnitelné nebo možné. Upřímně, nemyslel jsem si, že bych byl pro film dostatečně zajímavý.“ Ale dva týdny po jeho setkání s filmaři, přijal roli chrabrého prince. Jednu minutu byl neznámý, další řídil své auto po Sunset Boulevard, kde byl 46 metrový plakát s jeho tváří dívající se na něj dolů. Postava Narnie byla tak charismatická, že Berkshirský zahradník pojmenoval růži Prince Caspian. „Říkal jsem si, nová odrůda růže, úžasné. Bude masivní a nachová,“ vzpomíná Ben. Ve skutečnosti to byla spíše prostá rudá růže, ale tak či tak, Ben byl hvězdou.
Benova filmová zkušenost před Caspianem byla omezená: malá rolička v úspěšném Hvězdném prachu (Stardust) a větší role v méně úspěšném Bigga than Ben. V posledně jmenovaném hrál Rusa, odhalil svůj talent na akcenty (zkontrolujte jeho Dublinské nářečí v Killing Bono). Je jen velmi málo akcentů, které Ben neumí. „Neumím Kanadský a bojuju se severní Irštinou, ale docela mi jdou všechny ostatní.“ Tak co třeba vyzkoušet Litevský? „Litevský“, řekne unyle, pak zklamaně zatřepe hlavou. „Moc Borat“. Africké národy? Řekne něco Ghansky. A co jeho nejlepší Švédština? „Švééédsky? No, to zní Německy. Dobře, přeformuluji – neumím Kanadský, Severní Irštinu, Litevštinu, Švédštinu a Západní Afriku – nesnáším Vás!“
Po Caspianovi (kdy si pro roli osvojil noblesní španělský akcent), pozval Bena Hollywood, aby pracoval s některými ze svých dětských idolů – něco, z čeho zatím vůbec neztratil nadšení. Měl dvě scény s Robinem Williamsem ve filmu The Big Wedding, přičemž jednu kompletně improvizovanou. „Režisér řekl, ´Okay Robine, dělej si, co chceš. ´ Říkal jsem si „Improvizační souboj s Robinem Williamsem? To je co po mě chcete? To je jako byste mě požádali, abych boxoval s Mikem Tysonem. To nemůže fungovat.“ Fungovalo, ale Ben si musel průběžně připomínat, že má hrát a přestat pozorovat Robina. „Byl jsem přezaměstnán jeho pozorováním. Myslel jsem si, že se dívám na telku.“
Tento rok hraje Ben učně lovce čarodějnic z temnot vedle svého dalšího hrdiny. Jeffa Bridgese. „Miluju Jeffa Bridgese, vše od Big Lebowski až po Báječní Bakerovi hoši. Vždy jsem si myslel, že je skvělý, a teď s ním mám pracovat.“ Je také velký fanoušek Jeremy Ironse, poté co ho viděl v Danny Champion of the World, byl Ben uchvácen, když mu nabídli hrát mladého Ironse ve filmu The Words, který měl premiéru na Sundance začátkem roku. Měli jsme ho během tiskové konference na notebooku na skypu“, říká Barnes. „Seděl tam a říkal „Je mi líto, že tam nemůžu být. Perfektní na tom, nebýt tam je, že jsem doma a můžu kouřit.“ Hodně pochvaloval můj výkon a mluvil o tom, jak jsme se navzájem doplňovali, což bylo milé“. Když Benovi původně roli v The Words nabídli, režisérskou prvotinu Briana Klugmana a Lee Sternthala, doporučili mu, aby ji odmítnul, protože jeho postava nemá téměř žádný dialog. „Ale já jsem si to přečetl a byl jsem tím materiálem tak rozdrcen, a myslel jsem si, že to musím zahrát. Chtěl jsem být součástí. Hned jak jsem přikývl, zjistil jsem, kdo další v tom hraje, a pomyslel jsem si. „Co bych to byl za idiota, kdybych to nevzal.“
Colin Firth je další skvělou Benovou inspirací. „Natočili jsme spolu dva filmy, hned po sobě. Řekl jsem mu, že byl můj mentor, což se zdá teď akceptoval, mírně s nechutí“. Ben se pokaždé ptal Colina, aby mu poradil ohledně scénářů. Colin mu řekl, aby si udělal svůj vlastní názor. „V zásadě chce jít jen na večeři a blbnout a mluvit o blbostech. „“Zřídka kdy užitečný Colin Firth“ No a Coline, v případě, že toto čtete, Ben si taky přeje, abyste líp odpovídal na smsky. „Pokouším se ho sehnat týden, ale je příliš zaměstnán získáním Oscara, že vůbec neodpovídá. Pak asi o tři týdny později jen pošle smsku: „Ahoj. Je to strašně otravné“, žertuje. Coline Firthe, jste špatný člověk.
Ben hbitě diskutuje o talentu ostatních, ale stejně hbitě bagatelizuje svou vlastní slávu. Možná je to proto, že se nikdy nevydával za filmovou hvězdu, možná je to proto, že žije sen, který se nikdy ani neodvažoval snít. Překvapuje ho vášeň jeho – a částečně Narniovských – fanoušků, když teď ostříhal dlouhé vlasy prince Caspiana, chodí se mu po ulicích lépe. „Jednoho dne běžel na kontinentální televizi jeden z dílů Narnie, další běžel na Sky a pak ještě někde jinde běžel Dorian Gray – bylo to jako Ben Barnes festival.“ Když druhý den vyšel ven, fanoušci na něho útočili. „Většinou se to nestává. Vypadám ve skutečnosti trochu jinak, než ve většině mých rolí. A navíc, je to jedno.“
Je to sebepodceňující se myšlenka. Když Ben hrál vojáka z první světové války v divadelní hře novely Sebastiana Faulkse - Birdsong, fanoušci přilétali do Londýna z celého světa, aby viděli ten bombastický výkon. Ohodnotit Benův návrat na divadelní prkna, byla, jak vysvětluje, jeho emocionálně nejnáročnější role. Hra se hrála téměř 6 měsíců, během kterých Ben naprosto zhubnul, kvůli fyzické a emocionální intenzitě vývoje postavy. A po vyčerpávající show, se vynořil z divadla a viděl čekat všechny své mezinárodní fanoušky. Říká, že tato přehlídka náklonnosti mu dodávala energii navíc. „Vítali mě s vlajkami svých zemí,“ říká Ben. Pokud si je nejistý, co se týče svého statutu hvězdy, pak určitě není nevděčný. „Mít lidi, kteří přilétají, aby viděli vaše vystoupení je pozoruhodné. V Londýně žije miliony lidí, kteří ani nenastoupí na vlak. To mě přivádělo k úžasu. Bylo to naprosto fantastické.“
Žádné komentáře:
Okomentovat